ČESKÝ KYNOLOGICKÝ KLUB Č. KAMENICE

SOCIETY A ZAČLEŇOVÁNÍ

23.08.2009 20:55

Societa a začleňování

Už v útlém věku štěněte lze poznat, ke které psychologické skupině s největší pravděpodobností patří (každý chovatel ví, že i psí miminka nepřehlédnutelně projevují svou povahu). Proto už při výběru štěněte můžeme vytipovat jedince, se kterým budeme navzájem jako „na míru“. V tomto okamžiku je především důležité vědět, co od pejska v budoucnu očekáváme - (neboť kupříkladu flegmatické štěně těžko v budoucnosti naplní naše ambice v agility, melancholik nebude spokojeným členem smečky, atd.) v jakých podmínkách bude žít, co mu můžeme poskytnout a samozřejmě - na co stačí naše schopnosti, síly a možnosti.

A ještě něco, na což se často zapomíná - je důležité znát sama sebe!

(Melancholicky laděný člověk by si neměl pořizovat psího cholerika, stejně jako cholerik psa melancholického typu. Jaké trápení by je čekalo, si umíme představit.)

Jistěže výchovou, přístupem a pochopením, péčí, prostředím, svou osobností i autoritou a mnoha dalšími vlivy „tvarujeme“ chování psa. Ale platí, že se jedná vždy jen o jeho usměrňování a dotváření. Proto při výběru štěněte pozorně sledujeme chování psíka - zda je průbojný, výbojný, ustrašený, netečný… Zhodnotíme i prostředí, v jakém žije v první etapě svého života, jaké má podmínky, neboť období vtištění je pro formování psychiky psa klíčové. Je velmi dobré poznat i rodiče štěněte.

Rozhodně si úsudek o štěňátku neuděláme během půlhodinové návštěvy chovatele a také slušný chovatel umožní novému zájemci o pejska několik „exkurzí“. Vždyť jde o mnoho let života psa…

Při výběru štěněte už víme, jakou máme představu o psovi. Jakého psa si přejeme, aby z mrňouska vyrostl. Je rozdíl, zda bude žít pejsek „jedináček“ pouze ve společnosti lidí, nebo bude mít i dalšího či další psí partnery.

V prvním případě je situace podstatně jednodušší. Pejsek se bude muset přizpůsobit jen lidské společnosti, v druhém i společnosti psí.

Na výchovu a utváření „jedináčka“ je vždy více času. Obvykle je více pozorován, usměrňován a řekněme „tvarován k obrazu majitele“. Ale také hýčkán a nezřídka, bohužel, i kažen - čímž nechci říci, že u „nejedináčků“ k tomuto také nemůže dojít.

Pokud plánujeme, že pejsek zůstane výhledově v rodině psím „sólistou“, máme odhadnuté nebo známe své kynologické schopnosti, podmínky a časové rezervy, je volba jednodušší. (Pochopitelně takřka každý by si přál vyrovnaného a sebevědomého sangvinika, se kterým je „domluva“ jednoduchá.)

Ve druhém případě musíme velmi dobře znát i povahy a projevy svého či svých psů, hierarchické vztahy smečky atd.. Za těchto podmínek a znalostí jsme schopni (při dobrém výběru) štěněti udělat život příjemným, v opačném případě mu jej pěkně osladit. A nakonec i sobě, protože neharmonická smečka není opravdu nic příjemného.

(Je jasné, že psí melancholický introvert nebo hysterik nebude mít ve smečce na růžích ustláno. Zůstane vždy na okraji society a výše postavení jedinci, zejména cholerici, mu dají zabrat.)

Zde je namístě si uvědomit, jakým způsobem je utvářena tzv. přirozená smečka a jakým smečka domácích psů.

Utváření přirozené smečky je dlouhodobý, kontinuální a selektivní proces. Vyplývá z příbuzenských a partnerských vztahů členů society, dobrovolného odchodu jednotlivců, ale taky vyčlenění nepatřičných jedinců, početní potřeby smečky, úživnosti teritoria, přírodních podmínek atd.. A taky včlenění se nových zvířat. Příchod nového psa nebo feny do stávající smečky není zdaleka jednouchý proces. V první řadě musí být pro nového člena ve smečce „místo“. Ne každému je dovoleno připojit se. Novic nesmí být rušivým elementem, musí být schopen přizpůsobit se societě, respektovat hierarchická i pravidla soužití. Musí být zdravým jak po stránce tělesné, tak i psychické. V každém případě musí být platným, řekněme, přínosným členem smečky. Když uvážíme, jak dokonalým organismem je přírodní smečka, jak perfektní musí být její souhra, aby přežila nejen nebližší časový horizont, ale aby měla svou budoucnost v potomcích, musí být pravidla velmi tvrdá, jednoznačná a nekompromisní. A to vše v drsných přírodních podmínkách. Slabý, nevhodný nebo asociální člen smečky by byl nejen její brzdou a přítěží, ale doslova by jí škodil a dokonce by mohl přivodit její zkázu.

Domácí smečku utváří vždy člověk. I při sebevětší snaze o sestavení ideální psí společnosti, při maximálních znalostech a respektu pravidel nemůžeme poskytnout dokonalou možnost pro vznik přirozené society. Vždy se jedná, i při nejlepší vůli, o princip pokusu a omylu. Proto při zapojování nového člena do stávající smečky je osudově důležité pečlivě zvažovat, který jedinec je vhodný a který ne.

I u našich prošlechtěných a opečovávaných psů, žijících s člověkem tisíce let, jsou atavismy zachovány. Vliv člověka na psí psýchu může být obrovský, ale atavistické chování je stále pevné. Čemuž můžeme být jedině rádi, protože psychicky zdravý pes se chová sociálně, nezáludně, přímočaře. Při pochopení tohoto jednání se můžeme vyhnout mnohé chybě.

Člověk je součástí „své smečky“. Každodenně zasahuje do jejího dění, ať už pasivně, nebo aktivně. Samozřejmě má také obrovský vliv na její harmonii, soužití. Ale nemůže zasáhnou do skutečné hierarchie psů. I když je v podstatě jejím vůdcem, žebříček postavení psů si vždy vytváří psi sami. Oni sami nejlépe vědí, který z nich je skutečně ten nejschopnější, který z jejich hlediska odpovídá ideálu a požadované autoritě. (Už i dva psi mají svou hierarchii.) Člověk může zasáhnout do potyček, preferovat nebo ochraňovat defenzivnější nebo slabé jedince, ale skutečnou hierarchii nezmění. Z outsidera nikdy jedničku neudělá. Právě naopak! Psi v jeho přítomnosti sice budou respektovat, nebo spíš tolerovat slabšího jedince. V okamžiku, kdy se octnou mimo dosah „spravedlivé“ lidské ruky, se postavení ve smečce opět přirozeně uspořádá a chudákovi to spočítají i s úroky. A takový psí život je skutečně pod psa. Je jasné, že vždy v societě bude její „hlava“ a zákonitě i „ocásek“. Ale to ještě neznamená, že i ten poslední v pořadí musí být vysloveným otloukánkem. A právě aby k takovému případu nedošlo, je nutné velmi pozorně zvažovat, které štěně má ve smečce dobrou budoucnost a které by si užilo hojně trápení.

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode