ČESKÝ KYNOLOGICKÝ KLUB Č. KAMENICE

MELANCHOLIK

23.08.2009 20:51

 

Melancholik

Znak: ustrašenost, bojácnost, nervozita, nejistota, nedůvěřivost, nižší soustředivost, defenzivita

Melancholici jsou ze jmenovaných čtyř skupin nejproblematičtější a pro pochopení a respektování jejich charakteru pro majitele nejnáročnější.

Psi melancholici bývají značně psychicky labilní. Jsou rozlišitelné dva typy:

nervózní a méně soustřediví - pozorujeme u nich lekavost, výrazně reagují na vnější impulsy někdy až hystericky. Bývají uštěkaní - jejich hlasové projevy jsou v podstatě preventivním „zastrašováním“.

poměrně klidní - ale pozorujeme u nich jistou dávku stísněnosti a nejistoty. Hlasově se projevují nesrovnatelně méně, než první skupina. Dělají spíše dojem tichého a plachého psa.

U melancholiků často pozorujeme strach. Nemají potřebu objevovat nové a nepoznané. Třeba i před domnělým nebezpečím utíkají a často se skrývají podle podmínek v koutech, pod postelí, pod autem… Zejména v cizím prostředí jsou ve stálém střehu. V případě, že mají pocit ohrožení a nemohou utéci nebo se ukrýt, reagují s agresí. Ve stresu nebo pro ně nepříjemné situaci se často pomočují. Psi obou skupin mají nízké sebevědomí. K cizím lidem a předmětům jsou nedůvěřiví, těžko se kontaktují s ostatními psy, k neznámým lidem mají více než odstup. Při výcviku jsou roztěkaní, nesoustředí se na cvičitele ani na požadované úkony. Jejich výcvik je velice svízelný, mnohdy až nemožný. Už i ostřejší povel může způsobit, že se melancholik doslova uzavře sám do sebe. Fyzický trest nebo tvrdší zacházení absolutně nepřichází v úvahu - jejich následky jsou velmi dlouhodobé, ne-li trvalé. Melancholik se jen málo kdy dá vyprovokovat k dovádění a spontánní radosti. Tento pes se nejlépe cítí doma na oblíbeném krytém stanovišti, společnost dětí nebo cizích osob mu vysloveně nedělá dobře. Vyžaduje svůj klid, minimální vzruchy, pravidelnost až stereotyp. Špatně se sžívá s novým prostředím a společností - jeho adaptace je dlouhodobý proces. Melancholik projevuje svou nejistotu i držením těla. Jakoby vyjadřovalo sevření: ocas nesený nízko, případně stočený pod břichem, pokrčené končetiny a snížený trup, hlava snížená, uši položené dozadu a nízko, mimické svaly vypnuté. V okamžiku, kdy se cítí nejistě, zpozorujeme jeho těkavý pohled. Skutečně uvolněný je jen ve známém prostředí.

Soužití s melancholikem není jednoduché, ale zdaleka ne nemožné, jak by se dalo z charakteristiky vyvodit. Je-li melancholik rozumně veden, majitel mu pomůže pozvednout sebevědomí a zejména v období vtištění a útlého mládí je mu věnována patřičná pozornost, nežádoucí projevy se nemusí rozvinout. Při takovém přístupu může být i z melancholika příjemný společník. Vyžaduje však veliké porozumění majitele pro jeho labilitu, které ale v žádném případě nesmí vést k rozmazlování nebo nepřiměřenému ochráncovství. V tom případě se pak specifické chování melancholika může gradovat k neúnosnosti. Tito psi pak mají velké sklony až k žárlivé závislosti na jednom členu rodiny, z čehož vyplývají další nepříjemnosti, jak si zajisté každý umí představit. Melancholik je spokojený v tiché rodině, případně je ideálním společníkem opuštěného člověka, který je spokojený ve své uzavřenosti, stejně jako jeho pes. Takovému majiteli je melancholik naprosto oddaný, hlídá si svého člověka na každém kroku.

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode