JAK PŘIPRAVIT PSA NA VÝCVIK POUHÝM POHLEDEM

Oční kontakt je velice populární především v Holandsku a Německu, ale díky komunikaci mezi kynology se šíří i k nám. V posledních letech v České republice proběhlo několik seminářů pod vedením pana Franse Slamana.  Tento člověk pochází z Holandska a kynologii se věnuje již 30 let.  Frans Slaman se zúčastnil Mistrovství světa ve sportovní kynologii a nyní už více než 15 jeho žáků se nominovalo také. Semináře pořádá nejen v Evropě, ale i v Africe a Americe.

Nechci tu zabíhat do detailů, které se člověk dozví na semináři. Spíše bych ráda vysvětlila podstatu tohoto způsobu výcviku. Hlavní myšlenkou této metody je, že pokud mě pes pozorně sleduje, tak se mi s ním lépe komunikuje a je připraven na výcvik. Je logické, že pokud pes sleduje více okolí než mě, tak ho moc věcí nenaučím!

Tento princip snadno pochopí štěně stejně jako dospělý pes. Základní pozicí je pes sedící před psovodem a hledící mu pozorně do očí. Jak toho ale docílíme? Vhodné je začít doma, před krmením. Stoupnout si zády např. ke stolu, na který si položím misku s pejskovou večeří.  Vezmeme několik granulek do ruky a ukážeme je pejskovi - v zavřené dlani, tak aby je cítil, ale nemohl je sníst. Pak ho posadíme před sebou a ruku dáme volně podle těla i s pamlsky. Samozřejmé je, že pejsek se nám nebude dívat do očí, ale na ruku. Rozhodně mu to ale nebudeme ulehčovat tím, že ruku s pamlsky dáme do úrovně očí! Pes je dost inteligentní na to, aby tuto novou hru za chvíli pochopil i bez zjednodušování, které je spíše kontraproduktivní.  Sedícího pejska oslovíme jménem a můžeme přidat povel, jako např. kuk, tady a podobně. Jakmile se na nás pejsek podívá, byť i jen na zlomek vteřiny, dostane pamlsek a hodně ho pochválíme. To několikrát opakujeme a pak necháme pejska v klidu sníst zbytek krmení.  Až toto pejsek pochopí, tak cvik provádíme s pamlsky na procházce. Nejdříve v klidném prostředí a později i mezi lidmi. Volíme stále rušnější prostředí, aby si pejsek zvykl sledovat nás v jakékoliv situaci, hned jako ho oslovíme.  Po několika lekcích přidáme i povely „ANO" a „NE". Pokud se nám pejsek dívá do očí, řekneme ANO a pak ho teprve pochválíme. Pokud se dívá jinam, tak jen řekneme NE a znovu ho oslovíme. Je to pro psa naprosto přirozené a nenásilné, k ničemu ho nenutíme. Jen podporujeme jeho žádoucí chování.

Myslím, že tato metoda je velice vhodná jako základ pro mnoho psích sportů i pro výchovu štěněte. Naučíme pejska jasným signálům, z kterých pozná, jestli se chová správně nebo ne. Princip je dosti podobný využití klikru. Jen místo kliknutí přijde naše ANO. Výhodou je, že potřebujeme jen pamlsky. Nejenže pes ví, jestli se chová správně, ale zároveň se naučí nás opravdu pozorně vnímat.  Jakýkoliv výcvik je pak mnohem snazší.

Autorka: Markéta Rázová

Nejlepší a nejvýhodnější je začít s výcvikem v době, kdy je pes ještě ve štěněčím věku. I u psa je to stejné jako u člověka. V dospělosti se člověk taky obtížněji učí a soustředí, ale většinou se naučí, i když to trvá déle a je potřeba vynaložit více soustředěnosti. A tak i páníček, který se rozhodl vycvičit si psa až v pozdějším psím věku nebo si ho vzal z útulku, když už byl pes starší, tak i ten musí vynaložit větší trpělivost. V mladším věku je nejen lepší paměť, ale i více energie, která umožní efektivnější výcvik. Vždy musíte také zohledňovat povahu vašeho psa.

K výcviku je nejlepší navštěvovat speciální cvičiště, kde jsou připraveni Vám pomoci s výcvikem a tak trochu Vás i vést tou správnou cestou, abyste někde neudělali chybu. Na cvičišti se nachází i pomůcky, které Vám usnadní práci. Jako jsou například různé překážky, tunely, „trhací" rukávy (správně ochranné rukávy), které slouží na procvičení povelu „drž" eventuelně "zadrž". Ty samozřejmě na ruce nemáte vy, ale speciální pomocník na cvičáku tzv. figurant, vy jen udělujete povely. Pokud se ale rozhodnete cvičit si pejska sami doma, měli byste se obrnit trpělivostí a zachovat si chladnou hlavu. Varování spočívá v tom, že doma nemáte žádné speciální pomůcky, které by Vám usnadnily práci. Hlavně ze začátku to budu těžké, ať už na cvičišti nebo doma, než si pes zvykne, že po něm něco chcete. Musíte vydržet a nepovolovat ve svých požadavcích. Ty ze začátku nesmí být náročné.

Standardně se začíná povely jako je „sedni", „lehni, „stůj", „pusť", které nejsou tak náročné na pochopení pro psa. Také se učí vodění na vodítku, chození u nohy a povel „štěkej". Povely jako „zůstaň" se učí až později, když si pes zvykne na to, že musí poslouchat. Je náročnější už jen proto, že u psa není na blízku jeho pán, ale vzdaluje se od něho pryč nebo mu úplně zmizí z dohledu. Na to, aby pes vydržel na místě, už musí umět poslouchat povel „zůstaň" a vydržet tam. Tento povel je nejnáročnější.

Také se dá pes vycvičit na různé soutěže, výstavy a bonitace (hodnocení). Dále se dá vycvičit za účelem pomoci nevidomým či pro rehabilitaci postižených, nebo jako pes „pomocník", který pomáhá záchranářům najít člověka. Tento výcvik však musejí provádět pouze odborníci s ohledem na zvláštnosti a těžkost úkolů, které se musí pes naučit.

Důležité je také vědět, že ne každé plemeno je vhodné k výcviku, tzn., že ne každý pes je schopný výcvik dokončit. Nejde jen o plemena, ale především o samotné jedince. Můžete si vybrat plemeno, které se snadno vycvičí (bývá uvedeno v encyklopedii s psími plemeny, jsou to pouze statistické údaje), a zrovna váš jedinec bude výjimečný.

Kdy je pes vycvičen?

To se pozná tak, že bez váhání uposlechne váš rozkaz a splní povel, který jste mu zadal/a. Dá se také říci, že pes není vycvičen nikdy, protože vždy je s ním nutné povely opakovat a procvičovat. Přesně se nedá určit, jak dlouho by měl výcvik trvat, protože u každého psa je délka výcviku individuální. Samozřejmě speciální výcvik pro pomoc nevidomým, postiženým lidem nebo záchranářům trvá déle a délka se odvíjí od šikovnosti psa a splnění zkoušek.

Autorka: Jana Šťastná